Všude, kam se dneska podíváme, vidíme něco elektrického. Elektrické osvětlení, elektrické přístroje, stroje a nástroje, zkrátka něco, co se elektřinou pohání a co ji využívá v náš prospěch. Nebo i ne v náš prospěch, neboť elektřina dokáže lidem i škodit, a to nejenom v elektrickém křesle. Kdyby dnes nebyla elektřina, byli bychom na tom prostě špatně. Mohli bychom rovnou zapomenout na spoustu výdobytků civilizace, které už snad ani nemůžeme postrádat. Však si jenom zkuste žít pár hodin bez proudu a hned se mnou budete souhlasit.

Něco z oboru elektro máme určitě všichni. A taky nám to slouží. Většinou dobře, pokud to funguje tak, jak to fungovat má. Už dávno nepereme v ruce, ale máme na to pračky, nesušíme vyprané prádlo na louce, protože to udělá sušička rychleji a líp. Máme myčky, máme sporáky, mikrovlnky, máme spoustu dalších domácích spotřebičů.

A nemáme je jenom doma. I na ulicích vidíme všechno možné elektrické, od pouličního osvětlení až po velké trolejbusy a tramvaje. A to všechno potřebuje elektřinu.

Ale těší nás, že to máme? Do určité míry určitě ano. Ale stoprocentně ne. Hlavně v současnosti, když je elektřina pořád dražší a zkrachoval už nejeden dodavatel, který po sobě nechal jen zoufalé zákazníky. A to je stejně nepříjemné jako to, že nám může proud i ubližovat. Hlavně když se nedbá na údržbu, něco se pokazí a začne to probíjet.

Ale tak už to na světě chodí, že není všechno perfektní. A ani elektro není. Je to něco, co nám může pomáhat i ubližovat. Ale za to proud většinou nemůže. Za to může chování nás, lidí. Když si uděláme z elektřiny pomocníka, můžeme si jí pochvalovat, a kdo hazarduje, může na to doplatit.

A určitě je spíš dobře než špatně, že elektrický proud existuje. Protože je lepší ho mít a vypnout, když ho nepotřebujeme, než ho nemít. Co bychom si totiž bez proudu počali?