Všichni víme, že každý život skončí jednou smrtí. Je to možná klišé, ale můžu potvrdit, že po padesátce si to člověk začne uvědomovat a postupně se s tím smiřovat. Někdo hůř, někdo líp. Někdo si zkusí zvrátit osud a chytne tzv. druhou mízu a snaží se chovat, jako ve dvaceti, jenže věk oklamat nelze a chovat se v padesáti jako mladík nebo mladice, to asi není to pravé a brzy to většinou pochopíme.

Ale smrt není to, čeho se lidé bojí nejvíc. Největší strach máme z nemoci a z bolesti. Proč v televizi mají takový úspěch reklamy na masti od bolesti, prášky na cokoliv a co vám potvrdí každý lékárník, objeví-li se v televizi reklama na nějaký nový převratný lék či mast, hned druhý den stojí před lékárnou fronta a všichni jej chtějí vyzkoušet. Pokud v tento moment selže zásobování zdravotnickým materiálem a léky, tak bude před lékárnou řada rozčílených zákazníků.

Bojíme se o vlastní zdraví, ale každý rodič se bojí ještě víc o zdraví svých dětí. Kvůli dětem se vzdáváme mnohého, ale hlavně dokud se nám ten drobeček nenarodí, nemáme vůbec ponětí, jak se nám změní žebříček hodnot. Dítě bude na prvním místě před vším, před osobním pohodlím, před dosavadními prioritami našeho životního stylu a hlavně, nikdy předtím jste nezažila takový strach, jako když vaše dítě dostane poprvé horečku. To voláme babičkám, jedeme na pohotovost, dítěti měříme co půl hodiny teplotu a jsme schopni slíbit cokoliv, jen ať je ten náš malý poklad co nejrychleji v pořádku. A tenhle strach už nás neopustí, i když to naše miminko má třicet let, nebydlí s námi, ale stejně, vždyť je to to naše zlato, které pro nás bude stále tím zranitelným drobečkem. Jsme lidé a jsme smrtelní. Můžeme se přidat k některým vírám a náboženstvím, které věří na další životy, ale možná není špatné užívat si každý den tohoto života, který právě žijeme. Protože co když žádný další nebude. Risknete to?