Osobně se domnívám, že chce-li si člověk odpočinout od všedních starostí, měl by zamířit někam dost daleko. Kde nepotká stejné typy lidí, jaké potkává dnes a denně doma, kde ho opustí myšlenky na práci a další běžné záležitosti. Prostě je nejlepší zmizet někam daleko a aspoň dočasně přerušit kontakt s domovem a každodenní rutinou.

Jenže cestovat do dalekých destinací lze jen při delších volnech. Někam by se to nevyplatilo, pokud by se strávila většina času na cestě, a někam bychom třeba za pouhý víkend nestačili ani doputovat a vrátit se. A tak je dobré mít nějaké místo vhodné k odpočinku i u nás. Chce to mít jiný objekt, než je náš domov, kam se dá zajet snadno a kde si lze užít také dostatečnou změnu. A takovým objektem je pro spoustu z nás chata.

Chataření a chalupaření má u nás dlouholetou tradici. A tak měl kdekdo z nás to štěstí, že svou chatu zdědil po předcích. A proč je to štěstí? Protože takoví lidé přišli ke zmíněné nemovitosti snadno a bez potřeby sehnat na její pořízení velké peníze. A kdyby ji někdy v budoucnu nechtěli, není žádný problém se jí zbavit a prodejem si na velké peníze přijít.

Ale co ti, jimž rekreační objekt sám do klína nespadnul? Ti si ho mohou jedině koupit. A protože jsou chaty stejně jako jiné nemovitosti drahé, není jednoduché si na to našetřit. A často je nejlepší si peníze půjčit, chatu si koupit a potom splácet. Člověk se totiž v takovém případě může rekreovat hned, nemusí čekat, až na to v daleké budoucnosti bude mít.

A tak se často bere hypotéka na rekreační objekt. Lidé si tak splní svůj sen o volnu tráveném mimo domov podle vlastních představ. A pak už jenom splácejí, což není problém. A nakonec tak získají rekreační objekt, který se vždy hodí. A který se eventuálně také dá v případě potřeby využít jako zástava u nějaké té hypotéky, když jsou někdy náhodou potřeba velké peníze.