Dbáte hodně na svoji krásu? Já ano. Proto taky moje jasná volba byla, že se vyučím kosmetickou. Protože od mládí mě hodně bavilo si prohlížet taky kosmetické katalogy, kde se taky daly objednat opravdu pěkné kousky. Odmalička jsem měla ráda malování obrázků a později taky obličeje. A proto jsme si řekla, proč bych nemohla být třeba kosmetičkou, když mě baví krása a péče o zevnějšek? Bavilo mě používat maminčiny parfémy, ale taky líčidla, takže jsem někdy vypadala opravdu jako klaun. Můj obličej byl pomalovaný očními stíny, že to vypadalo, jako kdybych se týden nemyla.

Nicméně ale řekla jsem si, že čím více léčitel mám na sobě, tak tím lépe. A myslela jsem si, že jsem hodně krásná. A tady ale samozřejmě platí, že čím méně tím lépe. Alespoň já si to myslím, že to takhle platí u malování pleti. Když tedy nejdete někam na karneval nebo bláznivou akci. Takže neznamená, že pokud se hodně namalujete kosmetikou, tak budete krásná. To ne. Protože krása je pomíjivá. A taky záleží na tom, jak kdo krásu vnímá. Někdo má rád třeba přirozenost.

Já třeba si myslím, že krása je jak vnější, taky vnitřní. Podle mého názoru by měly být obě vyrovnané. Protože na co by vám byla vnější krása, kdybyste se neuměli správně chovat? Tohle říkali můj přítel. Můj přítel řekl, že by radši chodil s obyčejnou venkovankou z pohádky než třeba s princeznou, která se chová jako hulvát. Musím říct, že tohle přirovnání mě hodně tedy pobavilo a taky potěšilo. Protože můj přítel mi řekl, že mu nejde tak ani o vnější krásu, jako o tu vnitřní krásu. Můj přítel chce mít prý spokojený život. Ale i tak já se starám o svou vnější krásu, protože mě to hodně baví. Jsem navíc kosmetička, takže podle toho chci taky vypadat. Baví mě móda a kosmetika, tak jsem si řekla, že si taky otevřu své vlastní kosmetické studio. A musím říct, že se mi hodně daří, což je fajn.