Pokud jste někdy viděli japonský samurajský film nebo jste snad vášniví do historie či čtenáři článků , jistě poznáte tolik skloňované jméno toho nejvíce romantizovaného samurajestředověkého Japonska, slavného Miyamoto Musashiho, který svým dílem Pět kruhů a svým stylem naprosto ovládl dobovou scénu, a nejen to, zarazil velmi tuhý hřebík do života samurajů a kenshi, tedy bojovníků. Znám pro svou nesmírnou sílu a um v boji, zároveň také pro hloubavou a filosofickou náturu, byl naprostým epitetonem samuraje, něco jako je dneska slavná hvězda nebo politik. Sice nikdy nezastával žádnou významnou funkci, která by ovlivnila chod Japonska, dokázal však utvářet obraz věrného samuraje, který se od jeho dob uchoval jako modla v mysli každého samurajského studenta.

Bohatý a chudý život

Traduje se, že Musashi nebyl nikdy poražen v boji a umřel jako starý muž, těsně po dokončení Pěti kruhů ve své jeskyni, kdesi uprostřed Japonska, chudý jako kostelní myš a s dřevěným mečem. V jeho vrcholném díle můžeme nalézt prvky autobiografie, takže nám sám autor poskytuje letmý pohled do svého bojem a adrenalinem nabitého života a jeho důstojným zakončením. Říká se, že dobrý a špatný válečník umře v boji, zatímco ten průměrný se dožije dlouhých let, avšak Musashi rozhodně dobrý ani špatný, ale veliký. Jeho život je sledem neustálých duelů, zabití, heroických činů, ale také je to cesta filosofická. Cesta jeho vlastní duší, kdy se brodí bahnem vlastní zkaženosti, aby poté dosáhl svého vlastního osvícení.

Samuraj v duši

Samurajové jsou vídáni pouze jako ti urážliví páprdové, kteří stínají sedláky pro úšklebek. Takový obrázek můžeme vidět někdy mezi 17 a 18 stoletím, kdy Japonsku zavládl mír pod pevnou rukou šógunátu Tokugawa a válečných samurajů nebylo již nadále potřeba, spíše byrokratů a úředníků.
Musashi se dostal do „kurzu“ hlavně poté v období Meiji, kdy se samurajská třída vzepřela císaři za jeho kroky proti jejich privilegiím a postavení. Saigo Takamori svou rebelii proti císaři, kterého sám dosadil na trůn, ukončil éru samuraje a chvíli před ním padli poslední muži věrní šógunovi v bitvě u Hakkodate.